31.10.2016 02:23
autor: Ronald Goldman PhD stát Massachusetts, USA
Ronald Goldman je vědecký výzkumník, pedagog a spisovatel a výkonný ředitel Židovského Circumcision Resoucre Center v Bostonu.
Počátek Ronova intaktivismu byl na začátku roku 1980, kdy neochotně na pozvání navštívil rituální obřízku neboli Bris. Svědčí o tom: "Dítě hrozně křičelo po více než 20 minut. Všem v místnosti to bylo nepříjemné. Několik z nás odešlo do kuchyně, ale pořád jsme slyšeli, jak křičí. Bylo to hrozné. Cítil jsem se, jakobych byl spolupachatelem trestného činu." Ron se poté rozhodl, že už se nikdy žádné rituální obřízky neúčastní a od té doby bojuje za to, aby toho byli chlapci uchráněni. Ron se od té doby zabývá hlavně psychologickými následky obřízky.
Z celosvětové perspektivy většina světa nepraktikuje obřízku, více než 70% celosvětové mužské populace není obřezáno. Většina obřezaných mužů jsou muslimové nebo židé. USA jsou jedinou z vyspělých zemí, kde je většina (60%) kojenců obřezávána z nenáboženských důvodů. (Ten článek je starší, nyní se zdá, že je to něco kolem 30%. Redakce PNVT). Z ostatních vyspělých zemí je obřezávána z nenáboženských důvodů pouze menšina chlapců v Austrálii a Kanadě. Tento článek se týká pouze americké praxe, protože USA mají nejvyšší míru nenáboženské obřízky a tak je tam z toho důvodu tato debata nejintenzivnější.
Diskuze o potřebnosti obřízky v anglicky mluvících zemích, kde je praktikována se zaměřuje na dlouhodobě převažující názory o jejich zdravotních přínosech. Konfliktní závěry, názory a pohledy, které jsou kolem obřízky spolu s tvrdohlavými postoji, jimiž se její zastánci a odpůrci vyznačují, svědčí o tom, že jsou ve hře hluboké psychologické faktory. Silným podnětem pro obřízku chlapců je fakt, že ta praxe přetrvává, i když ji žádná zdravostní organizace na světě nedoporučuje.
Otázky týkající se psychologické motivace pro obřízku a jejích dlouhodobých psychologických následků byly studovány pouze vzácně. Tento nedostatek studií o dlouhodobých následcích obřízky byl v lékařské literatuře zaznamenán už před 20 lety a od té doby se toho změnilo jen málo.
Bolest dítěte a behaviorální reakce na obřízku
Přikurtovaný a držený chlapec při obřízce - Tomé
Tomé - obřízka kojence
Aby bylo možno pochopit dlouhodobé psychologické následky obřízky, je důležité zkoumat její účinky na kojencích. Otázka bolesti dítěte je nejčastější otázkou při debatách o obřízce. Někteří lékaři stále věří tomu, co se psalo v dřívějších pracích, kdy se tvrdilo, že nervový systém dítěte není dostatečně vyvinutý na to, aby mohl vnímat bolest. Podle nedávného výzkumu je tato myšlenka jedním z "největších mýtů" mezi lékaři, pokud jde o vnímání bolesti u dítěte. Skutečnost, že děti nemohou vyvinout odpor a tak uniknout proceduře obřízky, usnadňuje to, že je jejich vnímání bolesti lehce popíráno. Někteří lékaři bagatelizují bolest dítěte při obřízce a snižují ji na pouhé "nepohodlí", srovnávají ji s bolestí při injekci, ačkoliv to bylo vyvráceno empirickým zkoumáním.
Jak prokázaly anatomické, neurologické, psychologické a behaviorální studie, je reakce u novorozenců na bolest podobná, ale mnohem silnější než je tomu u dospělých. Kojenci, kteří jsou obřezáni bez anestezie, což je mnohdy stále ještě běžnou praxí, trpí nejen silnými bolestmi, ale u nich také zvýšené riziko udušení a respiračních potíží. Bylo zjištěno zvýšení pulsu o 55 bazických bodů (55 tepů za minutu), což je 1,5 běžné hodnoty. Při obřízce stoupne hladina kortizolu (stresový hormon) v krvi na 3 - 4 krát vyšší hodnotu než před obřízkou. Obřízka byla nově popsána jako jedna z nejbolestivějších operací v dětské medicíně. Vědci tvrdí, že takovou úroveň bolesti by nedokázali vydržet starší pacienti. Použití dudlíku při obřízce utiší pláč ale normální reakci na bolest to neovlivní. Dítě může upadnout do stavu šoku a tak uniknout drtivé bolesti. (To se stává i dospělým při těžších zraněních, zlomeninou stehenní kosti počínaje. Redakce PNVT). Proto i v případě, že dítě nepláče, ukazují jiné tělesné signály, že trpí velkou bolestí.
Lékaři jsou názorově rozděleni ohledně používání umrtvení. Před polovinou osmdesátých let nebyla při obřezávání kojenců používána žádná anestezie, protože lékařská věda popírala, že ti kojenci cítí bolest. Tento názor změnilo mnoho lékařů, ale anestetikum (dle všeho jsou nejlepší lokální injekce), stále není mnohými podáváno. Jednak je to kvůli nedostatečné obeznámenosti s jeho použitím ale také kvůli víře, že to anestetikum je další riziko. I když vše naznačuje, že toto riziko je minimální, tak většina lékařů, kteří provádějí kojenecké obřízky ( V USA. Redakce PNVT) nepoužívá žádné anestetikum. Použije-li se anestetikum, tak to zmírní bolest pouze částečně a ne úplně a jeho účinek pomine dlouhou dobu před tím než odezní pooperační bolest, která někdy může trvat i několik týdnů.
Behaviorální změny u dětí v důsledku obřízky jsou velmi časté a mohou narušit vazbu matka - dítě při jeho kojení. Byla zaznamenána zvýšená podrážděnost, narušený spánek a změny v interakci mezi rodiči a dětmi po obřízce. Kanadští vědci zjistili, že když jsou očkováni obřezaní chlapci, tak je u nich do 6 měsíců zvýšená odezva na očkování a ti pak podstatně déle pláčou než neobřezaní chlapci nebo dívky. Autoři tvrdí, že obřízka může u dětí způsobit trvalé změny chování při reakci na bolest. Tato studie prokázala, že se po kojenecké obřízce struktura a funkce rozvíjejících se nervových drah natrvalo změní.
Reakce rodičů
Extrémní bolest při obřízce a změny v interakci mezi matkou a dítětem, které byly pozorovány po obřízce nastolují otázku, jaké jsou účinky obřízky na matku. Typická nemocniční obřízka je prováděna v samostatné místnosti bez přítomnosti rodičů. Proto ji vidělo jen málo rodičů. Naopak židovské rituální obřízky jsou prováděné v domě rodičů. Neexistují žádné studie o tom, jak tito rodiče reagují na pozorování obřízky svého syna. Osobní pohledy jsou rozdílné a mnoho svědků při tom projevuje silné emoce. Někteří rodiče litují toho, že nechali svého syna obřezat a říkají, že kdyby více věděli o obřízce před tím, než souhlasili s obřízkou svého syny, že by ho nikdy obřezat nenechali. Margaret Violová napsala ve svém dopisu jednomu časopisu následující komentář:
"Můj droboučký synek a já jsme spojili svá srdce. Pro to vše jsem pracovala, když jsem Josepha nosila ve svých útrobách, po narození byl vždy v mé blízkosti, když jsem se o něho starala a kojila jsem ho - ta obřízka byla otřesným porušením toho všeho. Několik dní po ní jsem plakala."
Melissa Morrisonová měla těžké časy 7 měsíců poté, co byla svědkem obřízky svého syna:
"Pozoruji, že jsem tím čím dál tím více a více uhranutá. Je to naprosto hrozné. Nevěděla jsem, jak hrozné to bude. Byla to nejděsivější věc, jakou jsem vždy udělala ve svém životě. Řekla jsem poté lékaři, který to provedl, že kdybych měla zbraň, tak bych ho za to zastřelila. Přísahám, že bych teď byla ve vězení, kdybych tehdy u sebe měla pistoli."
Jiné matky svědčily, že ten den, kdy viděli obřízku svého syna, byl "nejhorším dnem jejich života." Mnoho matek si po mnoho let stále jasně pamatuje obřízku svého syna. Miriam Pollacková (velmi známá židovská aktivistka proti obřízce. Redakce PNVT) řekla 15 let po té události:
"Křik mého dítěte se mi vryl do kostí a rozedíral mou duši" a dodala: "Jeho výkřiky zněly, jako by byl vražděn. Ztratila jsem mléko."
Miriam Pollacková, židovská žena, která píše fundované články proti obřízce chlapečků
Jsou však rodiče, kteří přitom nevyjadřují žádné negativní reakce a to ze dvou možných důvodů. Za prvé. I když jsou emoce vyvolané obřízkou velmi bolestivé, tak jejich projevování není schvalováno komunitou a tak jsou ty emoce potlačeny. Za druhé, jak už to bylo popsáno výše. Mnohé děti upadnou při obřízce do traumatického šoku, nepláčou, a rodiče pak věří tomu, že ta obřízka není bolestivá.
Obřízka jako trauma
Studie, které zkoumali bolest při obřízce ji označují za traumatickou. Otázku traumatu z obřízky pomáhá objasnit diagnostický a statistický manuál duševních poruch publikovaný americkou psychiatrickou asociací (DSM - IV). Popis toho, co je traumatické v tom manuálu zahrnuje zážitek, který přesahuje normální lidskou zkušenost, jako je například sexuální a fyzické napadení, mučení a ohrožení tělesné integrity. Napadení je fyzický útok. Mučení je extrémní bolest nebo strach. Tu se nemusí brát jasně v úvahu záměr nebo účel, ale jde o akci samotnou nebo zkušenost oběti.
Z pohledu kojence sedí všechny prvky dle DSM - IV, když se popisují všechny traumatické události u obřízky. Zásah zahrnuje násilné připoutání, aby mohla být odříznuta část penisu a dítě při tom trpí extrémní bolestí. Povahou těchto skutečností s ohledem na psychologické a bevahionární reakce, obřízka dítě traumatizuje.
Je třeba zdůraznit, že i kojenec může utrpět trauma. Wilson, autor s mezinárodním věhlasem ohledně výzkumu traumat podporuje názor, že trauma může nastat kdykoliv během životního cyklu, od kojeneckého věku až do posledních let života. Také DSM - IV vysvětluje, že traumatické účinky mohou nastat v "každém věku". Lékaři uvádějí, že obzvláště děti jsou náchylné na to, aby utrpěly trauma. Psychologické trauma má na děti trvalý dopad, bez ohledu na to, jak malé byly v době, kdy byly traumatizovány. Kromě toho psychopatologie (duševní nemoc) je tím výraznější, jak bylo dítě při traumatu mladší.
Trauma vede k disociazaci, tedy k oddělení traumatické události a s ní související duševní bolesti od vědomí. Disociace je psychologické reakce kvůli přežití. Pokud chce dítě zachovat kvalitu vazby na matku, tak dítě změní realitu tak, že "zapomene", že ta traumatická zkušenost vůbec nastala. Změnou reality se změní i dítě. Neurologické výzkumy prokázaly, že bolestné zkušenosti a traumata v dětství mohou způsobit trvalé psychické změny v centrálním nervovém systému a mohou vést k neurochemickým změnám. Dvě studie, při nichž byli dospělí s anamnézousexuálního zneužívání zkoumáni pomocí počítačové tomografie a magnetické rozonance, prokázaly sníženou velikost hippokamu, který je odpovědný za paměť a ti, kdo byli sexuálně zneužíváni, mají ohledně krátkodobé paměti nižší hodnoty.
Traumatický vliv obřízky může být lépe studován u starších dětí, protože se na to ty děti pamatují a jsou schopny o tom mluvit. Dvě studie zkoumaly rituální obřízku bez anestesie v Turecku. Při první studii byly vyšetřeni 4 - 7 letí chlapci krátce před a po provedení rituální obřízky a došlo u ní k následujícím výsledkům: "obřízka byla dětmi vnímána jako agresivní útok na jejich tělo, který ho poškodil, zmrzačil a v některých podmínkách zcela zničil." Podle této studie měla obřízka za následek zvýšenou agresivitu a oslabené sebevědomí, což je ústup a snížená mentální funkce a adaptilita jedince na okolní prostředí. Psychický ústup je obranný mechanismus, který pomáhá lidem, aby se ochránili před dalšími útoky.
Při druhé studii bylo pozorováno, že děti byly během obřízky extrémně vystrašené a "každý chlapec se po operaci okamžitě zajímal o jeho penis, aby se ujistil, že ne všechno mu bylo uříznuto". Jeden osmiletý chlapec během obřízky omdlel a když se probral, byl koktavý. O několik týdnů později byly děti dle rodičů zvýšeně agresivní a trpěly nočními můrami. Ve stejné zprávě, kdy byly dotazováni dospělí, byly hlášeny úzkozti z možné kastrace a vážné obavy, které byly spojeny s jejich obřízkou v dětství, zejména v případech, kdy k tomu byli donuceni nebo byli svými rodiči oklamáni. Sigmund Freud, který měl na obřízku velmi kritický pohled, věřil, že je to "náhrada za kastraci". Úzkost z kastrace způsobený obřízkou může být spojena s tím, že příznaky tohoto traumatu jsou spojeny se strachem z jeho dalšího opakování
Traumatické účinky této operace na děti jsou velmi dobře zdokumentovány. Na příklad v psychiatrické literatuře jsou popsány závažné dlouhodobé dopady obřízky v dětství. Psychiatr David Levy zkoumal anamnézy 124 dětí, které měly psychické problémy kvůli tomuto zásahu. Zjistil, že čím je dítě mladší, tím je větší šance, aby u nich byla negativní reakce na tuto operaci. Nejzávažnější úzkostné reakce byly u dvou chlapců, kteří byli operováni na penisu. Jeden měl meatotomii ve věku 4 let a druhý měl obřízku ve věku 6 let; vykazovali destruktivní chování a sebevražedné tendence.
Dlouhodobé psychologické účinky
Je to bez publikovaných studií, vychází to se současných zkušeností s pocity lidí, kteří byli postiženi obřízkou, dle všeobecných hlášení, která tito lidé poskytli Circumcison Resoucre Center (CRC) a jiným organizacím, které informují o obřízce a které ti muži kontaktovali. Pocity, o kterých všeobecně vyprávěli byly hněv. pocit ztráty, hanba, pocity že se stali obětí nebo že byli znásilněni, strach, nedůvěra, smutek nebo žárlivost na intaktní muže.
Drtivá většina těchto mužů byla obřezána jako novorozenci. Proto u nich není vzpomínka na tuto událost v jejich vědomém uvědomění. V důsledku toho není vztah mezi jejich současnými pocity a obřízkou jasný. Nicméně mnoho mužů vztahuje mnoho z těchto negativních pocitů zpět k jejich obřízce. Na základě výpovědi mužů, kteří kontaktovali CRC je příčinou jejich pocitů účinek objevu v dětství, že byli obřezáni. Pokud dítě vyrůstá ve společenství, v němž jsou chlapci, kteří nebyli obřezáni, tak je velmi pravděpodobné, že si obřezaný chlapec všimne rozdílu. Za určitých okolností si všimne, že část jeho penisu byla uříznuta a z toho vznikne trauma, které je spojené s nepříjemně se opakujícími myšlenkami a obrazy.
Jeden muž mi řekl o nesmazatelné události, kterou prožil, když mu byly čtyři roky: Byl s intaktním chlapcem, který mu ukázal svůj neporušený penis a vysvětlil mu, co je to obřízka. On byl z toho šokován a od té doby se stydí za to, o se mu stalo. Řekl, že na to musí i dnes, jako dospělý, neustále myslet, kdykoliv se sprchuje, nebo močí.
Následující důvody ozřejmují, proč jen tak málo obřezaných mužů svědčí o tom, co skutečně snášejí:
1) Sdílení názorů a kulturních předpokladů zabraňuje obřezaným mužům si jejich nespokojenost uvědomit a vnímat: například když se řekne, že to u nich bylo jako u malých chlapců bylo nutné ze zdravotních důvodů a to je nezpochybnitelné.
2) Emoce spojené s obřízkou, které mohou vyvřít na povrch jsou velmi bolestivé. Takže i když si jsou obřezaní muži těch pocitů vědomi, tak ty pocity mohou být potlačeny.
3) Ti muži, kteří tyto pocity kvůli jejich obřízce vnímají, se je bojí vyjádřit, protože jejich pocity mohou být okolím odmítnuty nebo zešměšňovány.
4) Slovní vyjádření emocí vyjadřuje jejich vědomé uvědomění. Od počátku to trauma není vědomě vnímáno a tak s ním spojené pocity bývají vnímány neverbálně, projevují se v chování fyzickým a emociálním způsobem.
Postoj k lidem, životu a budoucnosti může být také postižen. Například je to běžný postoj v důsledku traumatu z dětství. Projevuje se nedostatkem důvěry nebo pocitem bezmoci. Nedostatek povědomí a znalostí o obřízce, potlačování pocitů, strach z ostuzení a neverbální forma vyjadřování napomáhají držet pocity o vlastní obřízce v tajnosti.
Ačkoliv není mezi muži o následcích obřízky mnoho známo, tak je v americké kultuře velmi zakořeněno, že je něčí penis nějak nehodnotný. Zájmy obchodníků zareagovaly na tuto obavu tím, že v pánských časopisech jsou nabízeny různé metody na zvětšení penisu. Mužské zaměstnání penisem zase odráží význam, čemu muži věří a o ženy považují na mužích atraktivní. Data průzkumů ukázala, že to čemu muži věří, že je velikost jejich penisu pro ženy velmi důležitá, je hodně nadhodnocené. Vliv obřízky na tyto výsledky není znám.
Negativní pocity z vlastního penisu jsou spojeny s tělesným image. Jedná se o hodnotící soudy o tom, jak lidé věří, že něčí tělo působí na ostatní, může mít velký vliv na to, jak žijí své životy. Kromě toho je pojetí tohoto obrazu svého těla spojeno dohromady a to může mít vliv na osobní psychologii. Tento snížený obraz o svém těle může omezit společenský a sexuální život člověka. Ti, kteří trpí nějakou fyzickou ztrátou mají strach z odsuzování ostatními a to poškozuje jejich osobní vztahy. Například to bylo pozorováno na sexuální, psychologické a sociální dopady u žen po masektomii (amputaci prsu). Ty ženy se cítily méně atraktivní, méně dychtivé a měly menší sexuální uspokojení ve svém životě po té operaci. Špatný obraz těla může mít vliv na motivaci a snížit pocit kompetence a postavení a moci. Byly též zadokumentovány deprese a sebevražedné myšlenky. Ačkoliv existují rozdíly mezi okolnostmi a věkem v době ztráty, tak pocit, že chybí některá důležitá část těla, často důsledkem masektomie a obřízky (jen u některých obřezaných mužů). Ten pocit muže, že je kvůli své obřízce "nekompletní", může být velmi bolestivý.
A aspekt našeho Já může být identifikován s určitou částí těla. A tak je naše mužnost typicky identifikována s penisem. Pokud je tato část těla poraněna, vzniká odpovídající psychologická rána na našem Já a ztráta sebeúcty. Jak velký může být ten vztah mezi obřízkou a mužským sebevědomím je nejisté. Nízké sebevědomí vede často k pocitům studu a jak to pokračuje, tak je narušena i naše sebeúcta. Stud nás izoluje od ostatních a fyzická ztráta jako je obřízka může být důvodem tohoto studu....
Tyto pocity jsou v dopisech obřezaných mužů velmi často. Vzhledem k tomu, že ten stud zůstává záhadou, tak většina obřezaných mužů nemá tendenci zdělovat své pocity.
Ne vždy vyškolení klinikové zpozorují tyto psychopatologie. Důsledky obřízkového traumatu mohou mít kořeny tak chronické a tak hluboké, že je velmi obtížné, aby byly odlišeny od charakteristických účinků z jiných příčin. Kromě toho se může stát, že tam, kde je obřízka zhusta praktikována, se tyto účinky také tak často vyskytují, že jsou považovány za jevy zcela normální. Stejně tak, jako i u jiných traumat, i tyto psychologické důsledky mohou být různé, ale zdá se, že podle přesvědčivých zpráv a vzorových příznaků, že se to kryje s posttraumatickou stresovou poruchou - PTSD.
K příkladům příznaků PTSD patří opakující se myšlenky a sny o obřízce a přitom vyhýbání se tomuto tématu. Emociální otupělost a nepřiměřený hněv jsou častými dlouhodobými účinky obřízky, které vyžadují další výzkum. Snížená schopnost vyjadřovat pocity nebo emociální "otupělost" jsou častými příznaky PTSD a ty se zvyšují se zvětšujícím se časovým intervalem od traumatické události. Lidé, kteří byli zraněni mají problém se vztekem a obracejí tento vztek vůči sobě nebo vůči jiným. Plnohodnotné příznaky mohou být považovány za opožděné nebo chronické účinky obřízky.
Vztah mezi obřízkou dospělých a ztrátou citlivosti a impotencí byl v lékařské literatuře popsán. Vzhledem k tomu, že kojenecká obřízka také snižuje citlivost, je pravděpodobné, že je obřízka nerozpoznaným faktorem pro nadměrný počet impotence u amerických mužů a tak ohrožuje jejich psychické zdraví. Podle randimizovaných studií 1290 mužů ve věku 40 - 70 let, byla ta míra hlášena o 52% vyšší. Vyšší počty impotence jsou spojeny s vyšší mírou hněvu a deprese. Sebeúcta je mezi impotentními muži také nižší. Psychologické reakce na impotenci zesilují všechny stávající psychologické symptomy, které tu byly vysvětleny.
Motivace obřezávání
Ačkoliv je výzkum škodlivých účinků obřízky doložen a není zatím mnoho všeobecně známo o dlouhodobých negativních následcích obřízky, tak je pro obhájce obřízky těžké jejich postoj změnit z důvodu mocných psychologických postojů. Behaviorální opakování traumatu traumatu je nutkání pro některé oběti traumatu. Obřízka dětí může být viděna jako příklad opakování vlastního traumatu obřízky. Průzkumy mezi náhodně vybranými lékaři ukázaly, že provádění obřízky bylo preferováno od lékařů, kteří byli starší, byli muži a sami byli obřezáni.
xistuje nějaký rozpor nebo nesoulad s těmito názory a zkušenostmi, tak se to nazývá kognitivní disonance. Je třeba ty názory a zkušenosti přizpůsobit. Rozhodnutí pro obřízku je závažné rozhodnutí. Poté, co bylo toto (nevratné) rozhodnutí učiněno poprvé, lidé, kteří mu přiznali hodnotu, pak při možnosti zvolit alternativu, tuto alternativu odmítli.
(To platí samozřejmě pro rodiče, kterým byla dána volba, aby se rozhodli pro ošetření svého syna kvůli "fimóze" mezi obřízkou a léčením použitím kortikoidních mastí oproti rodičům, kteří byli přemluveni, že je nutné jejich syna obřezat, a pak zjistili, že ta operace byla zcela zbytečná, protože nestažitelná předkožka je u malého chlapce přirozený stav, který může u některých chlapců trvat až do puberty. Redakce BVJ)
V důsledku toho jsou názory přizpůsobeny tak, aby byly v souladu se zkušeností a aby tak bylo odůvodněno rozhodnutí k obřezání. Příkladem těchto pohledů je, jak to tu už bylo výše popsáno, je mylná představa, že novorozenci necítí vůbec žádnou bolest. Další mylná představa je, že ta předkožka nemá vůbec žádnou smysluplnou funkci; ieden zastánce obřízky uvedl: "Jsem přesvědčen, že předkožka je omyl přírody."
Tento rozpor lze vyřešit syndromem popření: omezenou zkušeností; jsou uznávány pouze názory, které potvrzují předchozí zkušenosti. Pokud tedy bývá energicky hájena obřízka, tak někteří lékaři jednoduše ignorují nejnovější vědecké výzkumy, které jsou v rozporu s jejich názorem. Ačkoliv mnohé studie potvrzují extrémní bolest při novorozenecké obřízce, tak lékaři obřezávají nově narozené chlapce, protože prostě ignorují tyto skutečnosti. Tendence, aby se zabránilo šíření nových vědeckých názorů se zvyšuje tím víc, pokud se tyto čím tím více odchylují od staré zažité praxe. Poté, co se lidé dozvěděli něco nového, lidé považují za lepší názory, které potvrzují jejich zavedené zkušenosti a ne ty informace, které přinášejí něco jiného. Toto vyhýbání se novým poznatkům může věst k tuhosti v myšlení a vede k dogmatickému smýšlení, které je nezbytné ke snížení pochybností a k jejich potlačení.
(Na BVJ je možné kliknout na vsuvku s textem: "co je to kognitivní disonance?". Protože tu nejsme tak vybaveni, bude tu ta vsuvka celá napsána v kurzívě. Redakce PNVT)
Co se rozumí pod pojmem kognitivní disonance?
Co nepasuje, tak se to upraví tak, aby to pasovalo.
Kognitivní disonance
Disonance = svár, nesouhlas. Tak se v psychologii definuje nepříjemný emoční stav způsobený tím, že cognitions = vjemy, myšlenky, názory, postoje, přání nebo záměry nejsou v souladu s vnímáním našich vlastních akcí. Jinými slovy, že to co myslím o sobě a o mém světě (můj vlastní obraz, mé názory o světě) je v rozporu s tím, co vidím na sobě samém nebo na okolním světě.
Výsledkem je, že z toho vzchází motivace pro snížení této disonance: jsou používány různé strategie pro toto snížení "disonance" jako jsou například změny chování nebo změny zdůvodnění postojů.
Cognitions:
poznání, rozpoznání, poznávání: se v psychologii nazývá duševní proces myšlenek, názorů, hodnot a postojů.
Disonance:
nelibozvuk, cacophony: je nepříjemný duševní stav, který je způsoben tím, který je způsoben tím, že cognitions jsou vzájemně neslučitelné.
Konsonance:
euphonie, harmonie, je opak tohoto nesouladu.
Vznik kognitivní disonance:
Kognitivní disonance nastane, když si dva současně existující cognitions odporují nebo se v jedné osobě vzájemně vylučují. Zkušenosti z tohoto nesouladu vedou k touze osoby ten stav napětí vyzvednout tím, že budou k snížení disonance vyhledávány pouze ty selektivní informace, které zruší nesoulad.
Následky kognitivní disonance:
Kognitivní disonance motivuje lidi, aby byly použity příslušná cognitions vzájemně slučitelné jako například změny chování nebo změny postojových zdůvodnění. Tato kognitivní disonance obvykle neprobíhá vědomě, ale zhusta probíhá nevědomě.
Příklad:
Vědomí, že chlapci trpí při jejich obřízce psychologické trauma, může u obhájců obřízky a lékařů, kteří pravidelně obřezávají děti způsobuje poznávací nesoulad, jejich pozitivní postoje k obřízce jsou v nesouladu s jejími nežádoucími důsledky.
Možnosti snížení disonance:
1) vyhnutí se kognitivní disonance od neznalostí nebo odmítnutí informací, které prokazují několik studií o traumatuzujícím vlivu obřízky na chlapce.
2) změny postoje nebo chování (objekt obřízky, devalvování věrohodnosti výsledků nejnovějších medicínských výzkumů.
3) selektivní opatření a interpretace nesouhlasných opatření: "můj bratr / manžel je obřezán a nemá s tím žádné problémy" nebo " všichni Američané jsou obřezáni a nemáme s tím problémy."
A dále pokračuje článek Ronalda Goldmana:
Rodiče jsou při porodu (v USA) nemocničním personálem požádáni, aby učinili rozhodnutí o obřízce svěho syna. Z toho vyplývá, že novorozenecká obřízka je (v USA) přijatelná operace. Novorozenecká obřízka je jedinou operací o jejímž provedení rozhodují medicínští laici. Ti rodiče, kteří dali souhlas k obřízce svého novorozeného syna, nemají o obřízce důležité informace, aby vše pochopili a tak nemusí vůbec vědět, co to ta obřízka vlastně vůbec je. (Přiznávám, že jsem před rokem a půl také vůbec nevěděl, co to ta obřízka vůbec vlastně je. Povšechnou informaci, že je to operace, při níž se odstraní předkožka penisu jsem věděl. Neměl jsem však patřičné informace o funkci předkožky. Domníval jsem se, že je to nadbytečná rudimentní kožní řasa. Nyní však vím, že předkožka je důležitý multifunkční přídatný orgán penisu, z níž ta funkce, která byla pokládána za jedinou, totiž aby v klidu kryla žalud, je z nich ta nejméně důležitá. Až na 15% dospělých mužů má při plně zachovalé předkožce svůj žalud trvale odkrytý. Mnohem důležitější je senzorická a sexuální funkce předkožky. Při její radikální amputaci přijde muž o přes 70% svých nejcitlivějších erotogenních zakončení a citlivost penisu je tak sníží na pouhou čtvrtinu. To má pro mnohé obřezané muže fatální důsledky, jako je třeba ztráta výrazného prožitku při sexu nebo anorgasmie. Redaktor PNVT). Ti rodiče mnohdy vůbec nevědí, že obřízka je vlastně operace. Podle jedné studie polovina (amerických) matek nevěděla, jestli je otec jejich syna obřezán. Podle jiné studie toto nedovedlo správně ohodnotit 34% dotázaných (amerických) mužů. 34% věřilo, že jsou intaktní, ačkoliv byli obřezaní.
Lékaři říkají, že obřezávají chlapce, protože to jejich rodiče vyžadují; rodiče se zase pro to rozhodují, protože jim to bylo navrženo lékařem. Komunikace mezi lékařem a rodiči je často nedostačující k udělení informovaného souhlasu. Asi v polovině případů není vůbec žádný rozhovor mezi lékařem a matkou dítěte o zdravotních aspektech obřízky. Pokud však ten rozhovor proběhne, tak je nekorektní za tichých předpokladů na straně lékaře pro obřízku a to druhou stranu velmi ovlivní. Tyto předpoklady upřednostňují rozhodnutí k obřezání. Nedostatek odborných znalostí rodičů je nutí, že předpokládají, že údajné znalosti lékaře jsou správné a tak tento komunikační problém přispívá k rozhodnutí pro obřízku. Lékaři nevyžadují, aby rodiče povinně souhlasili s obřízkou a tak se rodiče domnívají, že je jim dopřána svobodná volba. Lékaři však praktikují kontrolu nad rozhodnutím rodičů tím, že manipulují informacemi tak, aby se rodiče rozhodli pro obřízku, kterou někdy i výslovně doporučí.
Celostátní průzkum 400 amerických pediatrů a gynekologů ukázal, že dvě třetiny lékařů, kteří tvrdí, že mají neutrální postoj k obřízce, když o tom konzultují s rodiči. Takzvaný neutrální nebo vyvážený postoj při konzultaci s rodiči je zásadní, takže nemohou být obviněni ze "zaujatosti", ale přesto poskytují těm, které informují nepřesné a neúplné informace a pak je vyzývají k rozhodnutí. Je zřejmé, že jen málo těch, kteří se podílejí na tomto rozhodování si uvědomuje, že bolest chlapečka při obřízce je extrémní a že ta obřízka má dlouhotrvající účinky na sexuální vnímání a funkce. Kromě toho, mýty o společenské přijatelnosti obřízky umírají jen velmi pomalu.
Význam konformity pro rozhodnutí o obřízce je zvýrazněna studií rodičů 124 novorozených chlapečků v jedné americké nemocnici. Výsledky studie ukázaly, že v rozhodnutí rodičů hrály sociální otázky mnohem větší roli než medicínské obavy. Důvodem rozhodnutí rodičů pro obřízku byl převážně zájem, aby chlapec "vypadal stejně jako jeho otec, jeho bratři a kamarádi."
Vzhleem k velkým rozdílům mezi vzhledem obřezaných chlapců by měli být vlastně odrazováni od obřízky z kosmetických důvodů. Pouze 23% intaktních mužů nechalo obřezat své syny. Naproti tomu 90% obřezaných otců nechalo obřezat své syny. Autoři studie došli k závěru, že rozhodnutí k obřezání je mnohem více "emotivvní než racionální záležitost", která má silné kulturní a sociální příčiny.
Sociální obavy jsou důležitou motivací pro rodiče, kteří musejí učinit toto rozhodnutí o obřízce chlapečka v americké porodnici. Jedné skupině rodičů byla věnována zvláštní informace o obřízce, na základě zprávy American Academy of Pediartrics (AAP) z roku 1975, která deklarovala, že novorozenecká obřízka není z lékařského hledisla nutná. (Nebyly tam však žádné informace o závažných škodách zapříčiněných obřízkou). Druhé kontrolní skupině nebyla poskytnuta žádná informace. Počty obřízek nebyly mezi oběmi skupinami statisticky odlišné. Rodiče považují sociální důvody, pro které se rozhodují pro obřízku svého syna za dostačující samy o sobě. Vědci dospěli k závěru: "Obřízka je zvykem v naši (americké) společnosti a není vůbec snadný úkol toto nastavení změnit."
pro přijetí názoru, který mají obřezaní muž, že chlapec by chtěl být obřezán, když je obřezán jeho otec není vůbec žádný přesvědčivý vědecký důkaz. Tato myšlenka může být součástí psyhologického mechanismu projekce, jak se nazývá proces, kdy se vlastní pocity přenášejí na jiné. Je to tedy obřezaný otec, kdo má psychologické problémy, když vypadá jinak, než jeho intaktní syn. Ale takové problémy vyvolává strach, že pak obřezaní muži lpějí na mýtu, že jejich intaktní synové budou mít stejný problém. Kromě toho je třeba poznamenat, že se ty problémy objevily v době, kdy první generace amerických chlapců byla obřezána na rozdíl od jejich intaktních otců. Tento mýtus je tedy irelevantní, protože tehdejší intaktní muži neměli vůbec žádné potlačující pocity z toho, jak jejich penis vypadal.
Související informace vedou k následujícím závěrům ohledně obřízky chlapců na sociálních nebo "přizpůsobivých" základech:
1) Před obřízkou není nikdy možné předvídat, jak o tom bude chlapec později smýšlet.
2) I když jsou intaktní muži v USA menšinou, neexistuje vůbec žádný náznak toho, že jsou nespokojeni kvůli tomu, že jsou intaktní. Intaktní muž, který je nešťastný kvůli tomu, že je intakrtní se vždy může rozhodnout, že se nechá obřezat, ale to se stává jen velmi zřídka. Odhadovaná míra takových obřízek je 3 z 1000 intaktních mužů, tedy obřízka ze své vlastní iniciativy a ne ze zdravotních důvodů.
3) Intaktní chlapec nebo muž, který je nešťastný ze svého intaktního stavu se většinou cítí lépe, když získá správné informace o obřízce a důležitých funkcích předkožky.
4) Sociální faktor je pro dnes narozené už méně relevantní, protože počty obřezaných novorozenců jsou dnes výrazně nižší. (Dnes je to málo přes 50% v celostátním průměru USA, v mnohých jednotlivých státech je to dokonce pod 40%)
Vzhledem k tomu, jak je často ovlivňováno chování, tak výzkumní pracovníci v sociálních vědách prozkoumali otázku shody a ověřili si tak to, o čem se už dříve domnívali. Skupinový tlak může způsobit, že lidé opustí svůj úsudek a přizpůsobí se skupině. Ve známé studii vešlo 80% testovaných subjektů do falešného koncenzu ve skupině, i když byl ten falešný koncenzus spolehlivými důkazy vyvrácen. Ten falešný konenzus se ukázal jako pravděpodobnější, pokud byla skupina větší. Kromě toho jsou lidé, zvláště v situaci, která se jeví jako nejasná, kteří jsou snadno ovlivnitelní skupinou, a čím je větší nejasnost věci, tím je větší vliv skupiny na její posouzení u každého jednotlivého člena. Touha po společenském uznání posiluje naši tendenci se podřizovat většině. Pokud okolí reaguje na rozporuplné informace, které mohou být podporou pro změnu zažité praxe, tak bude konformita silným faktorem pro rozhodování se rodičů o obřízce chlapců.
Náboženská obřízka
Neexistují žádné studie o psychologických aspektech náboženské obřízky. Následující informace jsou založeny na oznámení na CRC a omezené literatuře k tématu. Židovská obřízka je zaznamenána v Tóře (Gn 17; 6 - 14) ve zprávě o Smlouvě, kterou sjednal Bůh s Abrahámem a jeho mužskými potomky, že na její znamení mají být obřezáni. Vzhledem k tomu, že židovská praxe o 1000 let předchází její zadokumentování v Tóře, tak zdůrazňování božského přikázání obřízky může být způsob, aby tak byli rodiče zproštěni jakéhokoliv pocitu odpovědnosti nebo viny. Skutečný původ židovské obřízky je čirou spekulací. Muslimská obřízka není vůbec zaznamenána v Koránu a muslimští učenci debatují o jejím náboženském základě.
Protože mnoho muslimů nebo židů buď nezná názory, které jsou spojeny s obřízkou, nebo je nutně neakceptují ( pouze 13% amerických židů věří, že Tóra je skutečné Boží slovo), tak přijaté kulturní náhledy nahrazují náboženské názory, které jsou spojeny s obřízkou, a tak je ta praxe bráněna. Například jsou tak posilováni muslimové a židé v názorech, aby všichni členonové jejich náboženské skupiny praktikovali obřízku. A tak jsou muslimové a židé pod tlakem, aby splnili sociální očekávání a nechali své syny obřezat. Za spojence si berou konformitu a tak v těch náboženských skupinách věří, že nemají jinou volbu. Kartel mlčení napomáhá potlačovat osvětu. (Jeden úvodník v židovských novinách tvrdil, že provádění obřízky vůbec není předmětem k debatě). Nakonec není rozhodnutí k náboženské obřízce kvůli skutečné víře, ale jen ze strachu odmítnutí skupinou, pokud nebude provedena. Ten strach z odmítnutí je spíše hrozba než realita. Židovští rodiče neporušených chlapců, kteří kontaktovali CRC dosvědčili, že pro ně a pro jejich děti to nebyl vůbec žádný problém.
Další kulturní aspekt, který má co do činění s židovskou obřízkou je ten, že to zajistí přežití židovského národa. Takové tvrzení má obzvláštní vliv a je používáno, protože židé mají dlouhou historii ohledně boje o přežití. Ve skutečnosti je největší hrozbou pro přežití asimilace a není žádný důkaz, že by obřízka té asimilici zabránila, nebo že by ji zpomalila. Podle průzkumů si více než polovina amerických židů volí nežidovského životního partnera.
S touhou po přežití je spojena myšlenka identity. Mnoho židů věří, že proto, aby byli židovští, musí být obřezáni. To je však nesprávně. Jak je vysvětleno v Encyklopedii Judaica, každé dítě, které se narodí židovské matce je žid, a je jedno, jestli je obřezaný nebo ne. A tak často židé a muslimové, aby se pojistili, používají často raciolinazační vysvětlení o "zdravotních výhodách" obřízky.
Náboženské skupiny nemají prakticky vůbec žádné povědomí o škodách způsobených obřízkou. Rabín a mohel (rituální obřezávač) Ronald Weiss se vyjádřil k rozsahu bolesti při obřízce: "Je to v podstatě tak bezbolestné, jako když se v kadeřnictví stříhají vlasy". Romi Cohn, který v průběhu 17 let provedl na tisíce obřízek však souhlasí s tím, aby se přijala opatření, aby ten zásah byl "zcela bezbolestný, protože židovské právo stanoví, že dítěti nemá být způsobeno žádné trauma." Muslimské děti jsou schopné si vzpomenout na bolest při obřízce, která jim byla provedena v dětství, ale stěžování si na to je velké tabu. Muslimské a židovské spisy hájí obřízku tím, že snížená sexuální citlivost, která je jejím důdledkem, je velká výhoda.
Přesto však mezi židy nastal v této oblasti velký pokrok; články o obřízce jsou zveřejňovány v židovském tisku, a stále více a více židů se rozhodlo své syny neobřezat. CRC registruje velký počet židů v USA, Evropě, Jižní Americe a dokonce i v Izraeli, kteří nechávají své syny neobřezané. V Izraeli jsou dokonce organizace, kteří vystupují proti chlapecké obřízce.
Kulturní názorové hodnoty a věda
Mezi lékaři, kteří obhajují obřízku je to založeno na údajných "racionálních" faktorech, ale jek napsal psychiatr Wilhelm Reich ( židovského původu, který se tvrdě postavil proti obřízce. Redakce PNVT): "Intelektuální aktivita má často nějakou strukturu a nějaký směr, a to jako extrémně výkonný přístroj, který zapříčiní, aby se něco zdálo jako fakta, která však odvrací od reality".
To pasuje i na obhájce obřízky. Věda byla přijata jako velký arbitr mezi skutečností a fikcí. Tento systematický způsob k hodnocení skutečnosti je však znepokojující, zejména proto, že výzkum ukázal, že je závratný počet lidí, kteří vůbec nemyslí logicky. Vědecká metoda je určena pro vědeckou komunitu a veřejnost má být chráněna před chybnými závěry. Ale chybný závěr je údajně zajištěn vědeckými studiemi, které přispívají ke zmatkům v otázce obřízky.
Jedním z důvodů, proč jsou zveřejňovány vadné studie je ten, že věda je determinována kulturní podjatostí. Důležité pro určování kulturních hodnot je to, že jsou vydávány za pravdy, které jsou založeny na vědeckém výzkumu. Takováto "věda" může být použita na podporu sporných a škodlivých kulturních hodnot jako je například obřízka.
Závěr
Existují přesvědčivé důkazy o tom, že obřízka je nesmírně bolestivá a traumatuzující. Změny chování u obřezaných byly pozorovány 6 měsíců po zákroku. Fyzická a sexuální ztráta po obřízce nabývá poslední dobou uznání a mnozí muži mají silné pocity nespokojenosti kvůli tomu, že byli obřezáni.
Potenciálně negativní dopad obřízky na vazbu matky a dítěte vyplývá z bolestivých reakcí některých matek a změn v chování dítěte. Toto narušené pouto mezi matkou a dítětem má dlouhodobý dopad na jeho rozvoj a je nejpravděpodobněji jedním z nejvíce škodlivých účinků obřízky.
Psychologické dlouhodobé účinky, které jsou spojeny s obřízkou je někdy obtížné zjistit, protože důsledky předčasného traumatu jsou zřetelné pouze zřídka a u člověka, který to trauma prodělal se projeví pouze za určitých okolností. Nicméně to neznamená, že nedostatek povědomí traumatu z obřízky nemá žádný vliv na myšlení, cítění, postoje, chování a aktivní funkce - tedy věci, které s tím úzce souvisí. Takto časné trauma změní život, bez ohledu na to, zda si ho dotyčný pamatuje, nebo ne.
Obhájci obřízky její škody bagatelizují, nebo zcela odmítají uznat a šíří přehnaná tvrzení o její zdravotní prospěšnosti oproti škodám z ní. Pokračující odmítání uznat škody obřízka vyžaduje přijmout špatné názory a špatně pochopit fakta. Tyto psychologické faktory ovlivvňují zdravotníky, členy náboženských komunit a rodiče, kteří mají co do činění s touto praxí. Kulturní přizpůsobivostje hlavní důvod v pokračující existenci nenáboženské obřízky - a je to ještě ve větší míře důvod pro existenci obřízky náboženské. To vysvětluje houževnatost, s jakou je tato škodlivá praxe hájena.
To, co nás ovlivňuje psychicky, nás ovlivňuje i sociálně. Když se trauma znova a znova opakuje při každé další generaci, může to trvat bezpočet generací, než je to jako trauma detekováno a následně zastaveno. Možné sociální důsledky obřízky jsou závažné. Nebyly provedeny žádné studie na toto téma, snad proto, že je to příliš znepokojující ve společnostech, které jsou obřezány. Přesné psychologické a sociální studie by mohly ohrozit kulturní a náboženskou víru v obřezaných společnostech. Tak vchází obřízka do politické scěny, kdy jsou strastné pocity dětí ignorovány a vše je podřízeno pocitům dospělých, kteří jsou psychologicky svázáni s touto škodlivou praxí.
Informovanost o obřízce se mění a zkoumání psychologických a sociálních dopadů obřízky otevřely dveře do nové významné éry výzkumu. Výzkumní pracovníci by v tomto měli být podporováni, aby tak byla získána data pro další studie a mohl být prozkoumán velký počet možných výzkumných témat. Například v neprozkoumaných oblastech mezi vztahem obřízky kojenců a změnami pocitů. postojů a chování ( zejména asociálního) u dospělých a též mezi fyziologickými, neurologickými a neurochemickými rozdíly a rozdíly v sexuálních a emociálních funkcích
