OBŘÍZKA A PSYCHOLOGICKÉ ŠKODY
31.10.2016 02:04
Tato stránka obsahuje komplexní přehled o psychologických účincích obřízky na děti a kojence a též přehled vědecké literatury na toto téma.
Úvod
Obřízka mužských novorozenců a dětí byla v lékařských kruzích po dlouhou dobu považována za psychicky a emocionálně neškodnou operaci. Předpokládalo se, že novorozenci mají ještě "nedostatečně vyvinutý" neurologický systém, že necítí žádnou bolest a pokud nějakou bolest cítí, tak si ji stejně nebudou pamatovat .Dle tohoto dogmatu zkušenost novorozenecké obřízky a obřízky v dětství nikdy nemůže mít trvalý vliv na dítě ani nemůže dítě traumatizovat.
*Přesvědčení, že děti při obřízce necítí bolest je zastaralé a dávno vyvrácené.
Dříve také byla rozšířena víra, že předkožka nemá vůbec žádnou zvláštní strukturu a vůbec žádnou užitečnou funkci a že pacient nebude nikdy litovat její ztráty.
*Myšlenka, že předkožka je pouze "neužitečný kožní hadr" je v rozporu s moderními poznatky o anatomii penisu a předkožky.
*Představa, že pacient nebude nikdy litovat toho, že byl obřezán není a nikdy nebyla odůvodnitelná.
V současné době lékařská věda přinesla nové důkazy, takže můžeme ws jistotou říci, že chlapecká obřízka způsobuje psychologické změny. Traumatická zkušenost z obřízky je škodlivá a může mít dlouhodobé škodlivé účinky v pozdějším věku. Tyto specifické neurologické, psychologické a behaviorální změny nebyly nikdy detailně zkoumány. Je potřeba dalšího výzkumu, aby tyto změny mohly být přesněji posouzeny.
Výzkum psychologie obřízky může být rozdělen do několika vzájemně se prolínajících oblastí:
1) Účinky bolesti a prerinatálního traumatu u dítěte.
2) Truchlení nad ztrátou části těla.
3) Účinky předčasného genitálního traumatu a účinky ztráty u dospělých.
4) Dopad na rodiče (vztah mezi rodiči a dítětem)
5) Dopad na společnost.
6) Faktory, které ovlivňují rodiče aby požadovali a lékaře, aby prováděli obřízku,
I když literatura o psychologických účincích obřízky není zdaleka kompletní, některé informace jsou již dostupné,
Trauma z obřízky
Canserver zkoumal chlapce před jejich obřízkou a po ní a zjistil, že trauma z obřízky způsobilo závažný zásah do normální psychické funkce. Taddio s kolektivem zdokumentoval změny chování u chlapců v šestém měsíci života a podezření na postraumatickou stresovou poruchu u obřezaných chlapců. Yilzmas s kolektivem prokázal postraumatickou stresovou poruchu ve falické fázi, když v ní prodělali obřízku kvůli fimóze. Rinehard zjistil postraumatickou stresovou poruchu u mužů středního věku v důsledku perinatálního traumatu z kojenecké obřízky. Existuje důkaz, že perinatální trauma a nedostatek potěšení ze sexu přispívajípozději k agresivnímu, násilnému nebo sebevražednému chování. Anand a Scalzo dokazují, že v důsledu předčasného traumatu jsou lidé náchylnější ke změnám citlivost ina bolest, k poruchám pozornosti, k hyperaktivitě a k sebedestruktivním psychickým poruchám. Van der Kolk zjistil, že traumatizované osoby mají nutkání opakovat své trauma. Goldman vysvětlil, že mužští obřezaní lékaři majínutkání obřezávat jiné, což je vlastně opakování jejich vlastního traumatu.
Popření ztráty
Ti, kteří ztratili některou část těla musí pro její ztrátu truchlit. První fáze tohoto smutku je popření ztráty. Fitzgerald a Parkers vysvětlili, že "všechno, co je u smyslových a kognitivních funkcí vážně poškozeno, musí mít hluboké psychologické účinky a to nejen pro oběť, ale i pro rodinu i přátele i kolegy a nadřízené v práci." Myšlenka na trvalou ztrátu smyslové funkce je tak bolestivá, že lidé tuto ztrátu popírají, aby ten bolestivý pocit potlačili. Popřeni ztráty vede k úniku z reality. Parkers s kolektivem konstatoval, že ti, kteří se nacházají ve fázi popření ztráty, minimalizují svou ztrátu. Obřízka způsobuje ztrátu části těla - předkožky a tím pádem ztrátu všech jejích funkcí, včetně drastického snížení erotogenní smyslové funkce, takže u obřezaných mužů je popření ztráty často pozorováno. Obřezaní muži mohou v plné míře prodělat utrpení a mentální dysfunkci, jejíž příčinou je ztráta části těla. To znamená, že obřezaní otcové jsou pevně přesvědčeni, že jejich synové mají být také obřezaní.
Otcové jsou často neschopni vyjádřit své pocity. Oni pak prohlašují: "Chci, aby můj syn vypadal jako já" - i když jsou barva očí, barva vlasů a další vlastnosti jejich dítěte od nich odlišné. Ve skutečnosti si myslí: "Nechci mít syna s intaktním penisem, aby mi to nepřipomínalo to, co jsem ztratil."
Dopad popření ztráty na lékaře
Goldman objasnil, že někteří obřezaní lékaři - muži zneužívají lékařskou literaturu, aby odůvodnili svou vlastní ztrátu a tak ji racionalizovali a ospravedlnili a z toho důvodu hájí obřízkovou praxi. Denninston tvrdí, že lékaři, kteří byli obřezáni, nejsou schopni přestat obřezávat ostatní. LeBourdais tvrdí, že pravděpodobnost, zda dítě bude obřezáno závisí nejen na tom, zda je obřezán otec ale i na lékaři - jakého je pohlaví,věku a zda je obřezán. Goldman tvrdí, že lékaři, kteří jsou starší muži a jsou sami obřezaní mohou s větší pravděpodobností naléhat na to, aby byl chlapec, který je v jejich péči, obřezán. Členové lékařských asociací mohou mít emociální problémy a to může zabránit objektivní formulaci prohlášení o zásadách týkajících se neterapeutické chlapecké obřízky.
Závěrečné zhrnutí
Rodiče by si měli být vědomi toho, že je obřízka nebezpečná. Je u ní veliký potenciál pro dlouhodobé psychologické poškození. Děti se liší nepředvídatelným způsobem, pokud jde o jejich odolnost vůči bolesti, poranění a ztrátě části těla. Někteří lidé jsou více traumatizováni jejich obřízkou než ostatní. Je potřeba dalšího výzkumu než budeme moci plně pochopit psychologické a sociální důsledky této traumatizující události.
Přehled vědecké literatury k tématu
* Na sklonku devatenáctého století a na počátku dvacátého století Sigmund Freud identifikoval kastrační úzkost vyplývající ze strachu z chirurgického zákroku na genitáliích.
* Již v roce 1929 hlásil britský psychoanalytik Edward Glover případ neschopnosti z důvodu kastrační úzkosti což bylo způsobeno obzvláště brutální obřízkou. Glover popsal též jednoho lékaře s obsedantně - kompulsivní touhou obřezávat chlapce.
* V roce 1945 publikoval David Levy studii o dětech, které podstoupily chirurgický zákrok včetně obřízky. Zjistil, že mnohé znich trpí "bojovou neurózou", což byl tehdejší název pro postraumatickou stresovou poruchu. Levy rovněž poznamenal, že operace na penisu, jako například obřízka, byly obzváště traumatizující a zanechávaly psychické škody. Levy poznamenal, že traumatizující účinek operace byl tím větší, čím bylo dítě mladší.
* Dětská psychiatrička Anna Freudová v roce 1952 popsala roli fyzické nemoci v duševním životě dětí. Freudová vysvětlila, že kombinace bolesti a úzkostí může mít zničující dopad na děti a na jejich psychiku.
* Dětský psycholog Gocke Canserver (1965) zkoumal 12 tureckých chlapců před jejich obřízkou a po ní. Canserver informoval o vážných psychických poruchách po obřízce, které byly detekovány pomocí psychologických testů.
* James Prescott (1975) popisuje původ násilí. Prescott tvrdil, že omezení fyzického potěšení přispívá k rozvoji násilného chování. Obřízka odstraňuje pocity potěšení vyvolané nervovými receptory vnitřní předkožky a tak omezuje individuální fyzické potěšení,
* Richards s kolektivem (1976) pozoroval různost chování chlapců v USA a Evropě. Američtí chlapci byli obřezaní, zatímco evropští nebyli. Richards to vyložil tak, že ty změny chování byly zapříčiněny obřízkou.
* David Grimes, jemuž nebyly práce Freuda, Cansevera a Richardse zřejmě známé v roce 1978 napsal: "Použití pružinových svorek a vyříznutí penilní tkáně vůbec nepřispívá k budování vztahu s novým prostředím (mimo dělohu) u novorozence."
* Kennedy informoval o případu dospívajícího chlapce, který byl traumatizován jeho obřízkou v dětství. Yorke informoval o potřebě dalších studií ohledně psychického traumatu. Jako příklad uvedl trauma po obřízce.
* V roce 1980 vyšla diagnistická příručka Americké psychiatrické asociace, kde je zmíněno o podmínkách, které přispívají k rozvoji postraumatické stresové poruchy (PTSD). DMS 1987 III_R popisuje podmínky pro patogenezi PTSD. To přesně odpovídá podmínkám při obřízce, když je provedena na bezmocném dítěti a starším chlapci při plné anestezii.
* Perinatální psycholog David Chamberlain prokázal, že si lidé mohou pamatovat svoje narození a související události a vybavit si to pod vlivem hypnózy.
*Van der Kolk (1989) uvádí, že oběti traumatu mají tendenci opakovat trauma. Nálezy shledal na mnoha způsobech zneužitých dětí a objaňuje tak, že muži i ženy, kteří byli obětí obřízky, mají větší sklon vyvíjet násilí, až se stanou obřezávači nebo obřezávačky, které obřezávají chlapce a děvčata.
*Prescott (1989) staví proti sobě bolest a trauma z obřízky s radostí a mírem, pokud se někdo obřízce vyhne. Identifikuje bolest a nedostatek potěšení v důsledku obřízky se změnami chování a vývoje mozku. Prescott tvrdí, že bolest z časné obřízky modifikuje mozek k pozdějším sadomasochistickým tendencím a k násilně destruktivnímu chování.
*Alice Millerová objasňuje účinky z raného zneužití dítěte a účinky traumatu na pozdější násilné chování.
* Walter a Streimer našli případy dismorfické poruchy části těla kvůli obřízce. Maguire a Parthers potvrdili smutek u osob, které přišly o části těla.
*Bigelow (1992, 1995) potvrdil, že obřezaní muži, kteří jsou otci v kultuře, která praktikuje obřízku, se často chovají podle toho, co se nazývá "syndrom neústupného otce". Takový "neústupný otec" sveřepě trvá na tom, že jeho syn musí být obřezán i po tom, co mu byla poskytnuta racionální osvěta.
*Menageová (1993) zaznamenala těžké stresové poruchy u žen, které prodělaly genitální chirurgii.
*Williams a Kapila zkoumali v roce 1993 komplikace obřízky. Jedná se pravděpodobně o první studii uveřejněnou ve vědeckém časopise, která se zabývá psychologickými problémy v detailu.
*George Denninston (1994) popsal psychologické účinky obřízky a změny chování u dospělých mužů způsobené popřením ztráty kvůli obřízce.
*David Chamberlain (1995) diskutoval o perinatálním původu pozdějšího násilného chování. Dr. Chamberlain tvrdí, že děti by neměly být obřezávány.
* Hepper (1996) prokazoval literaturou a ukázal, že fetální paměť začíná dostatečně v předstihu už před narozením, pokračuje přes porodní zkušenost až do novorozeneckého období.
*Daimond (1989) poskytuje zprávu o případu Johna, který byl přeoperován na dívku poté, co přišel o penis po zpackané obřízce. Ta byla dělána ze "zdravotních důvodů" kvůli "slepené předkožce" přesto, že toto je normální vývojový stav u malých chlapců. John David Rainer z Winnipegu byl rovněž předmětem knihy "Jak příroda chtěla" od Johna Colapinta a byl o tom natočen film.
*Taddio (1997) prokázal, že bolest z novorozenecké obřízky i ve věku 8 měsíců po narození je v paměti přítomna a to může být vyvoláno. Pozorované chování jeho studie vyhodnotila jako ekvivalent posttraumatické stresové poruchy u malého dítěte.
*Psycholog Ronald Goldman zdokumentoval ve své knize účinky obřízky jako trauma pro jednotlivce a společnost.
*Hill (1997) uvádí že obřezaní lékaři nebo obřezaní náboženští lidé uvádějí falešné lékařské nebo náboženské důvody k ospravedlnění obřízky.
*Britský dětský psycholog McFayden (1998) popsal psychické trauma svého syna kvůli obřízce. Popis traumatu od McFaydena souhlasí se zprávami od Anny Freudové a Canserverovou studií.
*Britští psychiatři Maguire a Parker (1998) vydali zprávu o potřebě truchlit nad ztrátou části těla. Pokud toto selže, člověk zůstane ve stavu popření ztráty a tak je odtržen od reality.
*Bradley s kolektivem podal zprávu o selhání operace ke změně pohlaví jíž měla být zamaskována zpackaná neteraupetická obřízka.
*Menageová (1998) popisuje psychologické škody po obřízce chlapců.
*Jacobsen a Bydgeman (1998) prokazují, že traumatické nebo bolestivé zákroky v perinatálním období mohou vézt ke zvýšeným sebevražedným tendencím. Tento efekt je podstatně silnější u chlapců.
*Ronald Goldman (1999) popisuje důsledky obřízky na dítě, rodiče, dospělé, lékaře a společnost.
*Psychiatr John Rhinehard popisuje postraumatické stresové poruchy v důsledku kojenecké obřízky.
*Boyle a Bensley vydávají zprávu o psychologických a sexuálních účincích obřízky u mužů.
*Boyle a jeho kolegové zkoumali psychologické a sexuální následky kojenecké obřízky.
*Ramos a Boyle dokázali ve své studii s účastí 1557 filipínských chlapců, že je tam vztah mezi obřízkou a PTSD. Studie ukazuje, že ji mělo 51% chlapců, kteří byli obřezáni lékařem za pomocí anestetik a přes 70% těch, kteří byli obřezáni bez anestetik.
*Yilmaz a kolektiv provedli studii u chlapců před a po obřízce. Našli důkaz, že obřízka způsobuje úzkosti a PTSD.
*Goldman vysvětlil psychologické, kulturní a náboženské aspekty, které ovlivňují základní politiku lékařské asociace o obřízce.
